Po hlavách démonů

Lk 5,1-11 (nejprve si přečtěte evangelium)

Milovaní, to je evangelium, v němž je jedna slibná věta, kterou velice zkazil Jan Pavel II. Omlouvám se, že říkám zkazil, ale zkazil ve smyslu, že o tom řekl něco tak skvělého, že už o tom všichni přemýšlí tímto způsobem. Konkrétně chci, abychom se v tomto úryvku zaměřili na místo, kde Pán Ježíš říká Petrovi: “Zajeď na hlubinu.” Jan Pavel II. zkazil tu větu tím, že o tom měl fantastické konference a kázání o takovém vcházení do života, v hloubku života, dělání mimořádných věcí a žití na maximum. A to je strašně super! (Aby bylo jasno.) Jenom mám pocit, že většina z nás, když slyší ten text “Zajeď na hlubinu”, tak slyší jen velice motivující, skvělé pozitivní pozvání k dobrému životu. Avšak nejen o tohle jde v tomto textu. Chtěl bych, abychom se podívali na to, co se nenabízí tak snadno.

Moji drazí hlubina, o které mluví Pán Ježíš je fyzicky samozřejmě to nejhlubší místo jezera. Pán Ježíš vyzývá Petra: “Zajeďme do samého středu, tam, kde je největší hloubka, kde je to nejhlouběji ke dnu.” Milovaní, co to znamená pro Petra? Co to znamená pro Žida, který slyší takový text. Inu Pán Ježíš říká Petrovi: “Pojďme tam, kde je nejvíce démonů, kde je nejvíce zla.” Pro Židy byla voda vždycky sídlem démonů, místem, kde přebývá nějaké divné zlo. Odkud se to vzalo? No, vzalo se to z těch událostí, kdy lidé vyplouval.i na moře a nevraceli se. My dnes víme, že za to mohou nějaké bouře, atmosferické, přírodní jevy apod. Ale tehdy prostě lidé vypluli a nevrátili se. Odtud se vzali ti bájní leviathani, mořské příšery trochu spojené se satanem. Odtud se vzali ty domněnky, že tam jsou nějaké démonické síly pohlcující lidi.

Milovaní, v duchovní sféře je vyzvání Pána Ježíše takovou výzvou Petra: “Vejděme do tvé duše, tam, kde jsou démoni. Vstupme do místa tvé duše, kde je zlo. Vejděme do místa tvé duše, kde jsou příšery, kterých se bojíš, o nichž si myslíš, že tě uchvátí, zabijí, které tě opakovaně zranili, s kterými se bojíš setkat. Milovaní, v tomto duchovním pohledu Petrova odpověď: “Ale, Pane, celou noc jsem se tam plavil.” nabývá smyslu: “Bože, já znám své temnoty. Celou noc jsem tam byl. Celou noc jsem tam lovil. Tam se nic dobrého nedá ulovit. Proč chceš, abych tam plul? Prosím tě, neber mě tam.” Protože Petr se bojí těch démonů. Petr se bojí těch legií.

Pamatujete, jak Ježíš vyhnal množství démonů z posedlého člověka, které pak vstoupili do prasat. Pamatujete, jak se ta prasata rozeběhla z útesu a spadla do jezera? V židovském myšlení to znamenalo: démoni se vrátili domů.

Takže Petr moc dobře ví, že v tom jezeře přebývají legie démonů a tím jezerem je samozřejmě jeho srdce. A Ježíš říká: “Pojďme do nejhlubších míst tvého srdce, do míst, kde jsou démoni a zlo.” Toho se Petr bojí.

Do tohoto vás chci pozvat. Dotkněme se různých démonů. Dotkněme se různých těžkých věcí, kterých se bojíte. Možná se dotkněme i samotného leviathana, který v tobě přebývá, tedy všech těch nejhorších věcí, takového největšího sídla zla, které je v tobě a pohleďme na ta neštěstí, katastrofy, nemoci, hříchy a zkusme se podívat, co s nimi můžeme udělat.

Uvažte, jak Pán Ježíš tam s Petrem vchází o několik měsíců později. Na tom samém jezeře prosí Petra, nebo spíš Petr prosí, protože už ví, že je to možné, aby začal chodit po tom jezeře. Petr, který ví, že jsou tam démoni, který viděl, že z těch démonů bylo možné vytáhnout i velké množství ryb, takže v tom zároveň bylo i nějaké dobro. Petr se odvažuje chodit po tom jezeře. Co to znamená? Milovaní, když Petr chodil po jezeře v noci, uvažte, v ohromné temnotě, kdy se bál, že Ježíš je možná jen přízrakem, ale šel, tak byl pravděpodobně přesvědčený, že chodí po démonech. Démon, démon, hlava démona, hlava démona,... Ježíš ho tedy učil: “Nejen, že tě tam doprovodím, ale naučím tě po těch démonech i chodit.” Míněno: “Budeš nad nimi vládnout, dám ti nad nimi moc.” A to ještě není vše.

Podívejte se, jak dnešní evangelium končí, když se to už všechno stalo a Petr už přistál na břehu a řekl: “Odejdi ode mě, vždyť já jsem člověk hříšný.” Odkud se to vzalo? No, právě odtud. “Pane, tady jsou moji démoni, já jsem tu člověkem hříšným, odejdi ode mě. Pohleď, jaká je ve mně hlubina zla.” A co řekl Ježíš? “Běž, odtud budeš lovit lidi.” Co říká Pán Ježíš? “Nejenže tě naučím chodit po tvých démonech. Nejen, že tě naučím, že v těch démonech, kterých se bojíš, je rovněž spoustu dobra, že z toho lze vytáhnout i něco mimořádného, ale naučím tě ještě z té hlubiny vytahovat druhé. Staneš se někým, kdo bude chodit po světě a bude hledat hloubku lidské beznaděje a neštěstí a budeš lovit lidi z těchto hlubin a říkat jim: Nebojte se! Byl jsem tam. Ježíš mě vytáhl. Dá se z toho vyjít. Dá se po tom chodit. Je to možné.

Usedněte dnes prosím s tímto evangeliem. Spatřete to pozvání Pána Ježíše, který říká: “Zajeď na hlubinu!” Ne tu pěknou hlubinu, ale hlubinu démonů, hlubinu nemocí, hlubinu zla, hlubinu zrad, hlubinu neštěstí, hlubinu krutosti atd. A pohleďte na to, jak nám Bible pomáhá se z toho osvobozovat. Jak Ježíš vztahuje ruce, když křičíme: “Zachraň mě!” Vytahuje Petra nad vodu a říká mu: “Neboj se, ty malověrný člověče, protože já tě odtud zachráním!”

(Jedná se pouze o hrubý překlad otce Adama Szustaka OP, originál zde: https://www.youtube.com/watch?v=dkCH3HOR1Q4)